Schloß Schönbrunn - Reprezentaní Sály A Soukromé Komnaty V Tzv. Noblesním Pate

Tato komnata byla určena pro císařskou gardu, přesněji řečeno tělesnou stráž Františka Josefa, která zde střežila přístup do soukromých komnat císařského apartmá. Jak zde v pravé části místnosti vidíte, byl zámek vytápěn keramickými kamny. Aby však císařská rodina nebyla rušena a aby se zabránilo nečistotě, byly místnosti v celém zámku vytápěny ze zvláštní chodby, která vedla za zámeckými komnatami. Původně se zatápělo dřevem a od 19. století pak byl vybudován systém horkovzdušného topení. Toto topení je však již od roku 1992 mimo provoz. www.schoenbrunn.at | Download Tour-Guide (PDF)© by Schloß Schönbrunn Kultur- und Betriebsges.m.b.H.

Tato místnost sloužila jako čekárna, v níž čekali na přijetí všichni, kdo byli ohlášeni na audienci u Františka Josefa. Císař udílel pravidelně dvakrát týdně audience. Kulečníkový stůl, který patřil již dědečkovi Františka Josefa, císaři Františkovi II./I., zde byl umístěn proto, aby se audienční hosté – především příslušníci armády – měli po dobu čekání čím zabavit. Na stěnách vidíte tři velké obrazy. Prostřední z nich zobrazuje první slavnostní udělování Řádu Marie Terezie v roce 1758. Tento řád, který založila sama panovnice, je nejstarší a nejvyšší vojenský řád Rakouska-Uherska udělovaný za nejvy

Obložení stěn pokoje z vzácného ořechového dřeva s pozlacenými ornamenty a dekorativní konzolové stolky patří ještě k původnímu rokokovému vybavení z období panování Marie Terezie. Naproti tomu lustr je mladšího data - pochází z 19. století. V tomto krásném pokoji přijímal František Josef své audienční hosty. Na audienci přicházeli prosebníci s různými žádostmi, vojáci, kteří chtěli vyjádřit svou vděčnost za udělené vyznamenání, nebo noví zaměstnanci u dvora, kteří se přišli císaři osobně představit. Císař byl schopen během jednoho dopoledne přijmout na sto osob. A navíc, jeho paměť byla fenomenální: nikdy nezapomněl jméno nebo tvá

František Josef se stal rakouským císařem již ve svých 18 letech. Byl neuvěřitelně pracovitý a dokázal za den zvládnout obrovské množství práce. Jeho pracovní den začínal již před pátou hodinou ranní. Od rozbřesku až do setmění seděl u svého pracovního stolu, který stojí zde na pravé straně, a studoval akta, psal dopisy a nechával si sem nosit snídani i oběd. A tak řídil nejvyšší úředník rakousko-uherské monarchie záležitosti svého státu právě u tohoto stolu. Na luxus a přepych, pokud jde o zařízení svých soukromých komnat, si císař nepotrpěl. Ke spokojenosti mu stačily obrazy s osobními potréty, rodinné fotografie a dárky od svých dětí a vnoučat. Na jednom z obou

Císařův pracovní den, který se odvíjel podle přesně stanoveného časového rozvrhu, začínal již mezi 4 a 5 hodinou ranní. Nejprve se císař věnoval své ranní toaletě – umýval se vždy studenou vodou – a ihned poté poklekl u malé stoličky, kterou můžete vidět vlevo vedle postele, a jako řádný katolík se oddal ranním modlitbám. Železná postel svědčí o veskrze sparťanském stylu života nejmocnějšího muže monarchie. Na tomto lůžku zemřel František Josef ve věku 86 let po neuvěřitelných 68 letech vlády. Stalo se tak v roce 1916 uprostřed válečné vřavy první světové války. Obraz na malířském stojanu zobrazuje císaře na smrtelném loži. František Jos

V roce 1854 se František Josef oženil se svou sestřenicí Alžbětou, které tehdy ještě nebylo ani šestnáct let. Tato místnost byla u příležitosti jejich sňatku zařízena jako společná ložnice. František Josef zbožňoval svou ženu po celý život. Zda byla tato náklonnost ve stejné míře ze strany Alžběty opětována, raději nebudeme komentovat. Alžběta odmítala od samého počátku strnulé manýry dvorského života s jeho nesmlouvavou etiketou a v průběhu let se vyvinula v moderní sebevědomou ženu. Vedla více méně nezávislý život, podnikala dlouhé cesty do zahraničí a ve Vídni byla stále řidčeji. V září 1898 byla Alžběta ve věku 61 let zavražděna v Ženevě it

Bílé a zlaté obložení stěn, světlé tapety z hedvábí a nádherný nábytek v neorokokovém stylu zvýrazňovaly vznešenou atmosféru Alžbětina přijímacího pokoje. Hodiny na stolku před zrcadlem mají otočený ciferník tak, aby bylo možné vidět správný čas i v zrcadle. Pastelové podobizny z 18. století si zasluhují mimořádnou pozornost. Jsou to podobizny dětí Marie Terezie, které pocházejí z dílen významných umělců, mezi jinými také od ženevského malíře Liotarda, kterého si Marie Terezie zvláště cenila. Na obraze, který visí vlevo od kamen, je zpodobněná nejmladší dcera Marie Terezie, Marie Antoinetta v loveckém kostýmu. V roce 1770 byla ve věku patnácti let provdána za pozd

V tomto salonu, který sloužil jako rodinná jídelna, vidíte prostřenou tabuli. Přesně tak vypadala tabule při večeřích členů císařské rodiny. Byla vždy slavnostně vyzdobená, uprostřed stály pozlacené nástavce na květiny a mísy s ovocem a sladkostmi. Všechny večeře se odvíjely podle velmi přísného ceremoniálu. Při oficiálních večeřích se podávaly francouzské pokrmy, při rodinných večeřích dával František Josef přednost typickým pokrmům vídeňské kuchyně. Zejména měl rád vídeňský řízek, hovězí guláš, hovězí tabulovou špičku nebo slavný „císařský trhanec“ – Kaiserschmarren. Aby pokrmy na cestě z dvorní kuchyn

Tak zvaný dětský pokoj zdobí portréty dcer Marie Terezie. Císařovna měla celkem 16 dětí, mezi nimi jedenáct dcer, z nichž většinu provdala v již velmi mladém věku. Byly to sňatky z rozumu, vždy z politických důvodů. Po vaší levici vidíte hned vedle dveří portrét Marie Kristýny, nejmilejší dcery Marie Terezie. Byla ze všech jediná, která se směla provdat z lásky, a to za vévodu Alberta Sasko-Těšínského, zakladatele vídeňské Albertiny, jedné z nejvýznamnějších grafických sbírek na světě. Zde můžete nahlédnout do koupelny, která byla v oce 1917 zřízena pro poslední habsburskou císařovnu Zitu. Ještě než se vydáme na prohlídku další místnosti, můžete se kr

Žlutý salon je první z místností císařských apartmá, která jsou umístěna směrem do zámecké zahrady. Za pozornost zde stojí pastelové obrazy ženevského malíře Liotarda, na nichž jsou veskrze realisticky zobrazené měšťanské děti. Jsou v silném rozporu s typicky dvorskými portréty dětí Marie Terezie, jak je za malou chvíli budete moci vidět v příští místnosti, v Balkonovém pokoji. Tam také uvidíte podobiznu Marie Terezie v modrých šatech jako uherskou královnu, dílo dvorního malíře Martina van Meytense. www.schoenbrunn.at | Download Tour-Guide (PDF)© by Schloß Schönbrunn Kultur- und Betriebsges.m.b.H.

Zrcadlový sál byl místem různých oslav v rodinném kruhu nebo i místem pro pořádání malých soukromých koncertů. V roce 1762 se zde konal první koncert teprve šestiletého Mozarta, který v tomto sále předvedl císařovně své umění. A když po skončení koncertu malý Wolfík z ničeho nic přiběhl k panovnici, a jak hrdý otec píše „…vylezl jí na klín, objal kolem krku a celou zulíbal“, byla panovnice dojata. www.schoenbrunn.at | Download Tour-Guide (PDF)© by Schloß Schönbrunn Kultur- und Betriebsges.m.b.H.

Tato a dvě další komnaty jsou pojmenovány po malíři Josefu Rosovi, známém krajináři. První jeho obraz, který visí hned vlevo od dveří, zobrazuje hrad Habichtsburg (Jestřábí hrad) – později Habsburg – ve švýcarském kantonu Aargau. Jde o původní sídelní hrad rodu Habsburků, vystavěný počátkem 11. století. Můžete si zde také prohlédnout portrét Marie Terezie od dvorního malíře Martina van Meytense. Marie Terezie byla nadmíru energická žena. Po smrti svého otce se jí podařilo uhájit habsburské území v tak zvané Válce o rakouské dědictví proti polovině Evropy. Vládla pak pevnou rukou habsburským dědičným zemím jako rakouská arcivévodkyně a uherská a česká králov

Ve Velké galerii uprostřed zámku pořádala císařská rodina honosné plesy, recepce, galavečeře a další velkolepé podniky. Tento sál je dlouhý přes čtyřicet metrů a široký téměř deset metrů. Jeho rozměry tak byly ideální pro reprezentační účely. Krásná křišťálová zrcadla, pozlacené štukové dekorace a nástropní fresky představovaly vrcholné umění rokokové architektury. Fresky pocházejí z dílny italského malíře Gregoria Guglielmiho a jsou nepokrytým chvalozpěvem na Marii Terezii, její velikost a panovnické úspěchy. Prostřední freska představuje Marii Terezii a Františka Štěpána: oba sedí na trůně a ze všech stran jsou obklopeni alegoriemi korunních

Na každé straně Malé galerie vidíte jeden Čínský kabinet: vlevo oválný, vpravo kulatý. Marie Terezie si mimořádně oblíbila v té době velmi módní čínské a japonské umění. V obou kabinetech je možné vidět velmi drahocenné čínské lakované tabulky, zapuštěné do obložení z bíle nalakovaného dřeva se zlatými rámy. Z těchto rámů vyrůstají malé konzoly, na nichž stojí umělecké předměty z modrobílého porcelánu. Povšimněte si rovněž nádherné parketové podlahy s uměleckými intarziemi. Oba kabinety sloužily jako pokoje pro společenské hry a konference. V kulatém Čínském kabinetu se konaly státní konference a tajné porady Marie Terezie se sv&

Karuselový sál byl pojmenován po levém z obou velkých obrazů. Vidíme na něm dámský karusel, který uspořádala Marie Terezie v roce 1743 v zimní jízdárně Hofburgu u příležitosti oslav znovuzískání Prahy ve Válce o rakouské dědictví. V této zimní jízdárně – dnešní Španělské dvorní jezdecké škole – se do dnešních dnů konají představení slavných lipicánů. Uprostřed obrazu vidíte Marii Terezii jak sedí v sedle bílého lipicána a jede na něm v čele svého doprovodu, který tvořily dvorní dámy. Vlevo vidíte portrét Karla VI., otce císařovny, v nádherných španělských šatech plášťového střihu. www.schoenbrunn.at | Download Tour-

V Ceremoniálním sále se konaly za časů Marie Terezie malé rodinné formální slavnosti u příležitosti křtin nebo také svateb. Na obrazech, které krášlí tento sál, jsou zachyceny oslavy sňatku Josefa, nejstaršího syna a následníka trůnu Marie Terezie, s burbonskou princeznou Izabelou Parmskou. Mezi obrazy tohoto cyklu můžete vidět i pravděpodobně nejznámější podobiznu císařovny, která je zde zpodobněna v celé své majestátní vznešenosti „první dámy Evropy“ v drahocenných šatech z brabantské paličkované krajky. a největším z obrazů je namalován nevěstin průvod na cestě k oltáři. Tvořilo jej rovných 98 kočárů. Můžete na nich vidět jednotlivé rodinné erby, po

Modrý čínský salon byl na počátku 19. století vyzdoben ručně malovanými tapetami z rýžového papíru, pocházejícími původně z 18. století. Vstupem do tohoto salonu jste současně vstoupili na historicky velmi významnou půdu. V této místnosti totiž probíhala jednání, která vedla k tomu, že 11. listopadu 1918 podepsal poslední císař Karel I. prohlášení, jímž se zřekl veškerých nároků na vládu. Den nato byla slavnostně vyhlášena Rakouská republika a tím skončila více než 600 let dlouhá epocha panování Habsburků. Karel se dlouho nechtěl vzdát vlády, nakonec však byl nucen odejít se svou rodinou do exilu. V roce 1922 zemřel ve věku pouhých 35 let na portugalské Madeiře. Jeho man

Salon „Vieux-Laque“ – pojmenovaný podle staré techniky čínských a japonských laků – byl Marií Terezií po náhlé a neočekávané smrti jejího milovaného manžela Františka Štěpána v roce 1765 změněn ve vzpomínkovou místnost. Černé lakované tabulky, pocházející z Pekingu, byly zasazeny do obložení z ořechového dřeva a opatřeny pozlacenými rámy. Marie Terezie již nikdy od této události neodložila vdovský smutek a až do své vlastní smrti chodila v černém. V modlitební knížce císařovny byl po jejím skonu nalezen lístek s osobními poznámkami, z nichž jasně vyplývá, jakou povahu měl vzájemný vztah obou manželů. Dokonce na něm zaznamenala i počet společ

Když Napoleon v letech 1805 a 1809 obsadil Vídeň, zvolil si Schönbrunn jako svou rezidenci. Během této doby užíval pravděpodobně tuto místnost jako svou ložnici. Sňatkem Napoleona Bonaparta s Marií Louisou, dcerou císaře Františka II./I. (vnuk Marie Terezie) v roce 1810 měl být zpečetěn mír mezi oběma panovníky. Po porážce a následném svržení Napoleona se Marie Louisa vrátila se svým synem na přechodnou dobu zpátky k vídeňskému dvoru. Na základě jednání Vídeňského kongresu v letech 1814 a 1815 – bylo to setkání zástupců téměř všech zemí Evropy po napoleonských válkách, které upravilo mezinárodní vztahy soustavou smluv - získala nakonec parmské vévodství, ovšem pod podmínkou, že

Nyní stojíte v jedné z nejdrahocennějších místností zámku, v tak zvaném Milionovem kabinetu. Své příznačné jméno získal díky nesmírně krásnému obložení stěn z velmi vzácného druhu růžového dřeva, do něhož jsou zapuštěny indo-perské miniatury. Miniatury zobrazují scény ze soukromého a dvorského života Velkých Mogulů 16. a 17. století – jak se říkalo muslimským panovníkům, kteří dlouhá staletí vládli v Indii. Členové císařské rodiny je rozstříhali a na způsob koláže je seskládali do nových obrazců. Na obou stranách místnosti jsou umístěna křišťálová zrcadla, která se vzájemně reflektují a vyvolávají t