Vltava

Má Českého lva za hudbu k filmu Arvéd a letos je na cenu nominovaný za muziku hned ke dvěma snímkům – Sbormistr a Karavan. „Ve filmech mám rád velké hudební momenty, kdy hudba přitakává příběhu a vezme si na chvíli pozornost,“ popisuje Ondřej Mikula alias Aid Kid ve Vizitce. Sám je také zásadní postavou elektronické hudby u nás. „Když přijde nápad, je důležité, aby mu nic nestálo v cestě. Proto mám ve studiu všechny nástroje zapojené.“

Nevím, jak se to stalo, ale v mé hlavě dodnes uvízly dvě prvotiny autorů, které jsem znal: Kapři v kvetoucích trnkách Petra Chudožilova a Létající ryby a plující andělé od Jaroslava Vejvody. A oba autory nespojovaly jen ryby v názvech obou útlých knížek, ale i úpěnlivé lpění na jazyku a osobitý úhel pohledu, který prozrazoval jejich spisovatelské posunuté oko.

Saša Michailidis se ptá šéfredaktora Fotobanky ČTK, předsedy poroty Czech Press Photo 2025 Petra Mlcha a Jana Mihalička, freelance fotografa, dříve fotoreportéra LN a časopisu Týden. The Washinghton Post oznámil mohutné propouštění stovek zaměstnanců, včetně podle všeho všech devíti vlastních fotografů, o práci přišla patrně i polovina fotoeditorů.

Je iniciátorkou projektu Pražské pasáže, v němž zmapovala přes sto průchodů. Na sítích má projekt desetitisíce příznivců. Věří, že pasáže nejsou jen praktickou zkratkou, ale i zapomenutým světem příběhů, architektury a příjemných setkání. „Pasáže jsou doménou hlavně Praha 1, Praha 2, Praha 3. Co se týká vzdálenějšího centra, nachází se tam modernější obchodní pasáže, které ale tak mimořádným klenotem nejsou,“ říká ve Vizitce.

Z kavárny Centra současného umění DOX jsem si za pár korun odnesl starý výtisk románu Ricardy Huchové Erinnerungen von Ludolf Ursleu dem Jüngeren, tedy Vzpomínky Ludolfa Ursleue Juniora. Jméno Ricardy Huchové mi bylo sice povědomé, ale spojoval jsem si ji s náboženskou poezií, což se ukázalo jako mylné (asi zapracovala stereotypní představa o ženě spisovatelce a mystičce).

Saša Michailidis se ptá autorky knihy Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale, spisovatelky Alice Horáčkové a umělecké ředitelky Divadla Viola, režisérky Beaty Parkanové. Před osmdesáti lety se narodila česká básnířka Vladimíra Čerepková. Patřila k beatnické generaci a své renomé si vydobyla hlavně svými výstupy v Poetické vinárně Viola v šedesátých letech. Posléze žila, až do své smrti, ve francouzském exilu.

Moc literatury podle něj spočívá v tom, vyprávět něco o tom, co neznáme, a přinášet pohledy, které běžně nevnímáme. Je autorem v našem prostředí velmi rezonujícího románu Medúzy a jeho debut Srpny se stal velmi brzy bestsellerem. „Hledal jsem podobu přátelství, které je predátorské a nenávistné, v kterém ale vidím i světlé momenty, i když je obrovsky komplikované,“ říká ve Vizitce.

Celosvětové ani středoevropské oteplování se nezastavilo, ale přesto jsme si mohli v lednu pár týdnů užívat pravou, klasickou, tradiční českou zimu. Vydatně mrzlo a celou zemi zasypal sníh. Jak je to v jednom kresleném vtipu: dítě se ptá babičky, co je to sníh. To je takový bílý poprašek všude a najednou všechno vypadá hezčí a lidé jsou šťastnější... Aha, dítě na to, a to je legální?

Saša Michailidis se ptá Víta Gvoždiaka z Filosofického ústavu AV ČR a Jany Kockové ze Slovanského ústavu AV ČR. Před sto lety byl jazyk československý prohlášen za jazyk státní. A po sto letech sledujeme, jak náš, teď už český, jazyk ovlivňují sociální sítě, globalizace a velké jazykové modely. Jak třeba ChatGPT nebo Gemini proměňují běžnou řeč? Co to dělá s podobou jazyka? A obvyklá otázka u debat kolem umělé inteligence: Jsou namístě obavy?

Dům na pražských Vinohradech byl zkraje dvacátého století odvážným spojením industriální budovy a rodinného sídla. Nakladatel Jan Laichter si ho nechal navrhnout Janem Kotěrou podle vzoru antverpského domu Plantin-Moretus. Dnes o místo pečuje jeho prapravnuk, který se snaží dům oživovat především skrze čtení a setkávání se s literaturou. Iniciativa 1949 zase připomíná stovky nakladatelství zrušených komunistickým režimem a symbolizuje ji plaketa hořící knihy.

Kdysi jsem měla naivní ambici přečíst celý Slovník spisovného jazyka českého od A až do Ž jako knihu. Osmisvazkové dílo kolektivu pod vedením profesora Bohumila Havránka vydávala Československá akademie věd od roku 1960 do roku 1971 a já jsem ho v raných devadesátých letech ulovila v jakémsi výprodeji. Těch pět a půl kilogramu vědění jsem si nesla domů jako vzácnou trofej.

Saša Michailidis se ptá výkonné ředitelky týmu České Budějovice 2028 Karolíny Raabové a ředitele týmu Trenčín 2026 Stanislava Krajčiho. Trenčín je letos Evropským hlavním městem kultury a v půlce února zahájí v rámci tohoto projektu své aktivity pro veřejnost. České Budějovice budou ve stejné pozici za dva roky. Jak nepohltit kulturu marketingem a turismem? A jak docílit toho, aby celý projekt evropského hlavního města kultury vzali za své i místní obyvatelé?

Herečka Marie Málková vypráví o tom, jak se rodila její láska k divadlu, o éře absurdního dramatu Jana Grossmana v Divadle Na Zábradlí a zamýšlí se nad tím, co pro ni znamená pravdivost v herectví.

Připomínáme si sto let od ustanovení češtiny státním jazykem. Názvosloví bylo ještě v řadě oblastí neseno německými slovy a trvalo několik let, než se ustálilo. Sama se zajímá o nová slova a vývoj jazyka zkoumá v Ústavu pro jazyk český Akademie věd. „Všechny změny systému nebo režimu jazyk ovlivňují a odráží se hlavně ve slovní zásobě,“ vysvětluje ve Vizitce.

Nedávno se mě v potravinách, kam pravidelně chodím, ptala paní na pokladně, proč na kabátě už dál nenosím žlutou stužku. Mile mě tím překvapila. Za víc než dva roky, co jsem ji na hrudi měla připnutou, se mě nikdo na tento malý, ale poměrně výrazný odznáček nezeptal.

Vydejte se s reportérem Vojtěchem Kovalem a kurátorem Ondřejem Horákem po stopách obřího obrazu Josifa Stalina, který zmizel neznámo kam.

Vydejte se s reportérem Vojtěchem Kovalem a kurátorem Ondřejem Horákem po stopách obřího obrazu Josifa Stalina, který zmizel neznámo kam.

Vydejte se s reportérem Vojtěchem Kovalem a kurátorem Ondřejem Horákem po stopách obřího obrazu Josifa Stalina, který zmizel neznámo kam.

Slouží P. Zdeněk Mareš.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.