Vltava

Irský spisovatel Paul Lynch napsal knihu „ideální“ pro současný svět, v němž pomalu sledujeme propad výsep liberální demokracie směrem k autoritářství, a to i v případě Spojených států. Kniha se jmenuje Píseň proroka a v roce 2023 s ní Lynch vyhrál prestižní Bookerovou cenu.

Saša Michailidis se ptá editora datového týmu ČRo Michala Kašpárka a literární historičky Veroniky Faktorové z Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Proč se ve východních Čechách narodilo v minulosti tolik úspěšných spisovatelů? O co byl zájem z knižní produkce před a po listopadu 89? Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v seriálu datového týmu ČRo na webu iROZHLAS. Co dataři zjistili? Z jakých zdrojů čerpali? A co znamenají pro literární historiky?

Režiséry a producenty oslovuje svým rukopisem. Má ráda dlouhé záběry a inspiruje se fotografiemi. Původně chtěla být investigativní novinářkou či válečnou reportérkou. „Pořád dělám investigativu, jen v jiném médiu,“ říká ve Vizitce. Jak se jí při natáčení minisérie Moloch spolupracovalo s Miroslavem Donutilem? A co zjistila při vzniku dokumentu o ženském hokeji? Ptá se Ondřej Cihlář.

Letos jsem byl třikrát po sobě v dejvickém Semaforu, a pokaždé to bylo neopakovatelné. Nemám to slovo zrovna v lásce, podobně jako dnes nadužívané neskutečné, ale nemohu si pomoci: svým způsobem neopakovatelné je dnes už každé setkání s principálem divadla Jiřím Suchým.

Saša Michailidis se ptá ředitelky Taneční konzervatoře hl. m. Prahy Pamely Morávkové a choreografa, pedagoga HAMU Jana Kodeta. Taneční konzervatoř hl. m. Prahy jako jedna z nejvýznamnějších vzdělávacích institucí profesionálního tance v Česku loni v létě změnila vedení, stalo se tak po téměř třiceti letech. Jak se proměňuje vzdělávání klasických tanečnic a tanečníků u nás? Jaké možnosti uplatnění taneční umělci po škole mají? Kam směřuje balet a kam současný tanec?

Zazářil na nejprestižnějších pódiích světa a je jedním z nejvýznamnějších operních pěvců a tenorů dneška. „Evoluce nových přístupů je pořád třeba. Pokud se v opeře dít nebudou, vznikne z ní muzeální záležitost a nepřitáhne širší publikum, jak si tolik přeje,“ říká ve Vizitce. Co mu vadí na kriticích opery u nás? A proč obdivuje muzikálové zpěváky? Ptá se Karolína Koubová.

Když v sedm ráno rozevřeš okenice, jako první spatříš starého zedníka v zamaltěné čepici, který si po cestě na stavbu píská. Dva muži rázují po nábřeží a u majáku se protahují, patrně otec a syn, tak osmdesát a šedesát. Ale to už se vynořují dva třínozí psi: každý úplně jiný, kolie a setr, naprosto odlišné charaktery, ale zkuste to někomu vysvětlit, když oběma chybí levá přední.

Saša Michailidis se ptá slovesného dramaturga ČRo z Tvůrčí skupiny Dokument a publicistika Marka Mojžíška a historičky umění Terezie Nekvindové z FF UK a pražské AVU. V neděli 13. dubna začne v japonské Ósace Všeobecná světová výstava EXPO 2025. Jak touto událostí Japonci žijí? Jak to dopadlo s českým pavilonem, jehož výstavba se zpozdila a o dost se prodražila? Jak ovlivnily EXPO nejúspěšnější čs. účasti? Má EXPO ještě dnes smysl?

Ilustroval komiksy i další díla Jaroslava Foglara. Je průkopníkem hry na pětistrunné banjo u nás. Zvuk nástroje ho v mládí ohromil při poslechu zahraničních radiových stanic. „Mám zatraceně pro co žít, dám si na záda úsárnu a jsem úplně jiný člověk,“ říká ve Vizitce. Čím mu učarovala technika kreslení jeho předchůdce Jana Fischera? A proč si strká do banja pláštěnku? Ptá se Ondřej Cihlář.

Naposledy jsem tím mokřadem procházel někdy na začátku ledna. Voda byla všude zmrzlá jistě až ke dnu, břehy a chodníky, oddělující proudící vodu od stojatých partií, jako skleněné, ale po sněhu ani památky. Vzpomínám si, že jsem za chůze přemýšlel o první větě nějaké anglické detektivky, kterou jsem ten den ráno otevřel v knihovničce na nádraží.

Saša Michailidis se ptá Petra Ostrouchova z hudebního vydavatelství Animal Music a Miloše Hrocha z Fakulty sociálních věd UK. Digitální poslech hudby, tedy streaming, tvoří 64,5 % ze všech příjmů tuzemského hudebního průmyslu, jde o data za loňský rok. Jak se dnes platí hudebníci a jak to ovlivňuje streaming? Co vzrůstající popularita streamingu znamená pro hudební vydavatelství?

Je zakladatelem nezávislého brněnského galerijního prostoru Solo offspace. Kultivovat vnitřní vnímavost je podle něj práce umělce. Jeho dílo pak promlouvá k lidem silněji. „Raduju se z malých věcí, které jsou pro někoho nesmysly, třeba zajímavý stín na fasádě,“ říká ve Vizitce. Jaké je postavení umění v české společnosti? A jak nachází křehkost a efemérnost? Ptá se Karolína Koubová.

Nový rok. Radomyšl – barokní Svatý Ján nad vesničkou. Uvnitř právě začala novoroční mariánská bohoslužba. Doznívají Vánoce, oslava narození Dítěte.

Slouží P. Michal Podzimek.

Deset let je celocírkevním farářem pro humanitární aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené. Pořádá romsko-české bohoslužby, aktivní je i na poli mezináboženského dialogu a v minulosti se účastnil řady protiextremistických demonstrací. Hostem Kréda je farář Českobratrské církve evangelické – Mikuláš Vymětal.

Giulietta Massina coby svatá prostitutka. Za co se prostitutky modlí?

V drsných italských kopcích předčasně vyhasíná mladý život jednoho z osmi milionů mužů padlých v první světové válce. Nenápadná stolová hora na hranici mezi Itálií a Rakouskem je dějištěm nejkrutějších bojů první světové války. Na svazích Monte Piana se ocitáme uprostřed krutého ostřelování.

Saša Michailidis se ptá hostů, jak si české filmové a televizní štáby zvykají na koordinátorky a koordinátory intimity. Toužíte po dobrém zvuku a obrazu? Za kvalitní reproduktory či televizi nemusíte vydat statisíce. Jak na busking neboli pouliční umění v Praze před letní sezónou? Jak a od koho se sbírají data o kultuře?

Je dlouholetým členem souboru Dejvického divadla, kterého byl osm let uměleckých šéfem. Napsal hru Nitero o hledání souladu mezi vnitřním a vnějším životem. „Byl bych rád, kdyby divák odcházel z divadla inspirován a povznesen,“ říká ve Vizitce. Proč začal koncem osmdesátých let studovat subnukleární fyziku? A jak by charakterizoval herectví souboru Dejvického divadla? Ptá se Karolína Koubová.

Konvent byl místem, kde žili konvrši, polomniši, kteří byli spojkami mezi veřejností a těmi, co žili v klauzuře. Pohybovali se mezi světským světem, kde pomáhali bratřím klášter spravovat, a duševním světem v klauzuře.