Vltava

Saša Michailidis se ptá filmového historika Jana Bernarda a literárního kritika, překladatele Tomáše Matrase. Román Darmošlapové, filmy Mamma Roma, Evangelium sv. Matouše, Saló aneb 120 dnů Sodomy. Tato díla si spojujeme se jménem Pier Paolo Pasolini. Je spojován s neorealismem, náboženskou tematikou, byl kritizován za realistické zobrazování násilí a sexu. Jak na jeho dílo nahlížíme dnes? Repríza z 3. 11. 2025.

Téma pomsty a hněvu zpracovává ve své třetí knize Co já? Co ty? Román o tom, co se dá a co už nejde odpustit, má i rozhlasovou podobu. „Nořím se do vnitřních dialogických proudů a hrabalovské flow pak pouštím do počítače,“ vysvětluje ve Vizitce.

Závěr kalendářního roku na severní polokouli tone ve tmách, než konečně zimní slunovrat přinese naději, že světla zase začne přibývat. Není divu, že velká náboženství astronomické datum ověsila svými vlastními příběhy o naději a novém začátku a spojila je se světlem, ať už skutečným, nebo metaforickým.

Jaké koncerty, osobnosti nebo nahrávky zaujaly publicisty Věru Drápelovou, Daniela Jägera a Jindřicha Bálka? Ptá se Saša Michailidis.

Nevím, proč jsem si vždy představoval, že váleční reportéři jsou malí a drobní. Snad aby se líp skryli před nebezpečím, které jim v povolání hrozí. Vynechejme teď reportérky a reportéry televizní, pracující minimálně ve dvoučlenném týmu. Poměřme zrakem solitéry přinášející zprávy z Ukrajiny, rozhlasového Martina Dorazína s fotografem Stanislavem Krupařem.

Které divadelní inscenace nebo taneční projekty zaujaly publicistky Marcelu Magdovou, Pavlu Bergmannovou a Hanu Strejčkovou? Ptá se Saša Michailidis.

Celý měsíc jsem četla básně, povídky, úvahy a středoškolské eseje. Dělala jsem totiž porotkyni ve třech literárních soutěžích. Nejvíc mě na tomhle druhu čtenářského zážitku baví, jak se shodneme, nebo neshodneme s ostatními porotci.

Jaké knihy z tuzemské knižní produkce zaujaly publicisty a kritiky Evu Klíčovou z Alarmu, Jana Nejedlého a Kryštofa Špidlu? Ptá se Saša Michailidis.

Bydlí na Malé Straně, protože je mu líto nechat centrum Prahy na pospas. Ve veřejném prostoru by rád potkával různý typ lidí, kteří v něm rádi tráví čas, nevyužívají ho jen jako tranzitní území, a také spolu komunikují. Proč zve na piknik do Jeleního příkopu pod Pražským hradem? A proč ho neopouští víra v jednotlivce? Zeptal se ho na to v naší druhé Vizitce s rozhlasové kavárny Radiocafé Ondřej Cihlář. Repríza z 24. června 2025.

Všechna města, kde jsem kdy žila, mají řeku, Plzeň dokonce čtyři. Město mého dětství je západočeský Tachov a moje řeka má jméno Mže. S bratrem jsme toužili spatřit její pramen, stopovali jsme řeku, která se proti proudu už kousek nad městem promění v pouhý potok s vodou zlatě zbarvenou rašelinou, a neměli jsme vůbec tušení, kam nás dovede.

Jaké zahraniční snímky zaujaly publicisty a kritiky Veroniku Bednářovou, Jindřišku Bláhovou a Tomáše Stejskala? Ptá se Saša Michailidis.

Hudební skladatel Jan Klusák vypráví o složitých poměrech na AMU v době svých studií v padesátých letech, o svém okouzlení Franzem Kafkou i o překvapivé spojitosti své Partity pro smyčce s politickou situací.

Na debutovém albu Vyznání zpívá texty matky Lenky Procházkové z normalizačních sedmdesátých let. Jde o experiment vzniklý ve spolupráci se slovy psanými na psacím stroji a umělou inteligencí. Autobiografickým románem Otec Bůh a matka láska zpracovává své trauma z paralelní rodiny Ludvíka Vaculíka a divokých devadesátek. „Největší přínos hudby je v živém hraní, tam dostávám největší dávku štěstí. Psaní je zas jiný druh tvorby,“ vysvětluje ve Vizitce.

„Svět je takový, jaký je, tedy bezvýznamný. Zásluhou oslavných fanfár v rozhlase, novinách a agenturních zprávách na počest atomové bomby to dnes víme všichni. Z řady nadšených komentářů se totiž dozvídáme, že kterékoli středně velké město může být srovnáno se zemí bombou o velikosti fotbalového míče,“ napsal Albert Camus v deníku Combat bezprostředně po svržení atomové bomby na Hirošimu.

Slouží P. Václav Snětina.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Idylický závan starých dobrých časů na vás dýchne z dvojice vánočních humoristických příběhů. Vrátíme se do dob, kdy se lidé o vánočních svátcích scházeli s širokou rodinou a přáteli a přitom si rádi vyprávěli příběhy. Nejprve se podíváme do mlýna, který ve své době přitahoval ženy asi tak jako dneska drahá auta. Druhý příběh se odehrává v myslivně, kde se schází početná společnost a její první setkání s novým šéfem končí velkou sázkou.

Saša Michailidis se ptá syna umělce Stanislava Kolíbala, architekta Pavla Kolíbala, a šéfkurátora Musea Kampa Jana Skřivánka. Stanislav Kolíbal oslavil 11. prosince 100 let. Sochař, scénograf, autor kreseb, ilustrací a instalací, jedna z nejvýraznějších postav českého poválečného umění. V pražském Museu Kampa bude minimálně do února 2026 průběžně obměňovaná výstava. Čeho si z Kolíbalovy tvorby nejvíce ceníme? Repríza ze 7. 5. 2025.

Advent znamená příchod. Nabádá nás k zastavení. „Adventní otázkou je, kdo je ten, který přichází, koho vítáme a ke komu se vztahujeme, a jestli dokážeme očekávat moc a slávu, ale úplně jiného druhu,“ vysvětluje ve Vizitce. Zásadní je podle něj, abychom k sobě byli vzájemně otevření a dokázali si naslouchat. Sám se snaží o to, aby jeho kázání vzbuzovala otázky.