Business Leaders

Změny. Jako lidé je obecně nemáme příliš v lásce. A není se čemu divit, protože právě potřeba cítit v životě nějaké jistoty, je jednou z našich základních potřeb. Díky jistotám se cítíme v bezpečí a nemáme zbytečné strachy, které nás vyvedou z míry. Současně je ale také naší potřebou neupadat do přílišného stereotypu, takže vlastně i změny potřebujeme ke spokojenému a šťastnému životu. Proč se jich ale tolik bojíme? Proč máme větší strach z toho co přijde, než abychom se na to těšili?

Mluvil jsem už se spoustou podnikatelů z různých oborů a řekněme i v různé fázi jejich podnikatelské cesty. Spousta těchto podnikatelů, se kterými jsem mluvil, mi přiznalo, že pokud by předem věděli, co vše je bude čekat na jejich cestě za úspěchem, tak by se pravděpodobně pro podnikání vůbec nerozhodli. Čímž mi určitě nechtěli dát najevo, že by litovali svých rozhodnutí, ale spíš nečekali, jak skutečně náročná bude jejich cesta za splněným snem. A možná že právě ta nevědomost byla na jejich cestě tím nejcennějším.

Podnikat začal už v 19 letech, když společně s bratrem Petrem rozjeli internetový obchod Kasa.cz. „Budování e-shopu na přelomu milénia byla úplně jiná disciplína, než je tomu dnes v dobách mobilního internetu,“ vzpomínal MARTIN KASA v rozhovoru pro podcast Myšlení na vrchol. Svého času se e-shop Kasa.cz řadil mezi největší hráče na e-commerce trhu s elektronikou. V roce 2008 však bratři svou první firmu dovedli k úspěšnému exitu a v roce 2010 opustil Martin Kasa pozici CEO společnosti. 

Spousta lidí si myslí, že být introvertem je nějaká slabost, díky které není možné dosáhnout velkolepých výsledků. Myslíme si, že svět úspěchu patří hlavně těm, kteří se nebojí vykročit z davu, kteří mluví na velkých podiích a mají vždy co říct. I Petr Borkovec, jehož přednášku z konference Tajemství obchodu jste mohli slyšet v předchozí epizodě Myšlením na vrchol, o sobě tvrdí, že se cítí být více introvertem. A zabránilo mu to snad k tomu, aby začal pracovat ve finančním poradenství? V přímém obchodě, kde musel aktivně oslovovat nové klienty a komunikovat s nimi? Asi každého napadne, že taková pracovní role není úplně vhodná pro introverty. Petru Borkovcovi ale ani trochu tato jeho vlastnost nebránila k tomu, aby se stal v obchodě úspěšným nebo aby vybudoval největší finančně poradenskou společnost v Česku.

Vyrůstal na brněnském sídlišti jako úplně obyčejný kluk. Nic nenasvědčovalo tomu, že by před ním ležela výjimečná cesta k vrcholu. Nebyl to rozený obchodník. Vlastně nebyl ani moc společensky aktivní, sám sebe považuje spíše za introverta, hodně seděl u počítače nebo si četl knížky. Právě knížky o finančních trzích byly jednou ze dvou věcí, za které Petr Borkovec utrácel peníze vydělané na brigádách. Tou druhou bylo cestování. Na zkušenou do světa a za přivýdělkem poprvé vyrazil ve dvaceti letech. Vypravil se do Skotska sbírat ovoce. Před odjezdem na letní brigádu četl knihu Peníze a vy a velmi ho zaujalo, že není ani tak o ekonomii, jako o soutěživosti při získávání financí.

Co si myslíte, že se stane s vaší myslí, pokud ji budete dlouhodobě vyčerpávat a zaměstnávat činnostmi, které vás nebaví? Asi nebudete úplně oplývat vtipnými historkami a pozitivní energií, viďte? Obecně se uvádí, že více jak tři čtvrtiny lidí ve společnosti dělají práci, která je nebaví. Chodí do práce jenom proto, aby vydělali peníze pro uspokojení základních lidských potřeb. Můj oblíbený autor - Simon Sinek - říká, že peníze jsou jako palivo. V moderní společnosti jsou pro nás zdrojem, díky kterému uspokojuje své tužby a potřeby. Pokud jsme schopni zvýšit přítok paliva, můžeme si zcela logicky dovolit jeho vyšší spotřebu.

Asi před třemi epizodami Myšlením na vrchol jsem vyprávěl příběh Michala Rückela, pro kterého byly jeho děti velkými učiteli. Michal si díky svým dětem uvědomil, kde se skrývá skutečné životní štěstí, a objevil díky svým dětem novou životní vizi. Naše vize, to je jako střelka kompasu, která ukazuje směr, jakým bychom se měli vydat. Zkuste si představit, že stojíte s kompasem v ruce uprostřed pouště a hledáte směr své cesty. Pořád se točíte dokola, střelka na kompasu je jako kolotoč, a vy pořád nevíte, jakým směrem se vydat.

V minulém podcastu jsem si povídal s Martinem Vránou a jak bývá mým zvykem, tak bych se i nyní chtěl podělit o myšlenky, které jsem si z rozhovoru odnesl já. Martin je za mě velmi cílevědomý člověk. Věřím, že na někoho z vás mohl působit jako někdo, kdo je zaměřený především na výkon a na úspěch. I já jsem takto Martina poznal, už když jsme začali plánovat konferenci Tajemství obchodu, kde je mimo jiné jedním z řečníků. O to víc mě překvapilo, když Martin dorazil do našeho nahrávacího studia v bílém tričku s názvem Pokora. Upřímně mě to jednak překvapilo a jednak taky potěšilo, protože mám radost, když si úspěšní lidí, jako je Martin, kteří jsou ve svém myšlení hodně nastavení na výkon, tímto způsobem připomínají tak důležitou vlastnost a hodnotu, jako je právě pokora. Dokonce mě natolik inspiroval, že jsem si toto tričko sám dopřál k nedávným narozeninám. Ti z vás, kdo se díváte na živá vysílání Byznys ráno, jste mě v něm už mohli vidět. 

Každé pondělí od 9:00 pomáhá Lukáš Eder a David Kolář nastartovat Váš pracovní týden. Užijte si Byznys ráno ze záznamu a nečekejte na úspěch.

Po studiu na Vysoké škole ekonomické strávil Martin Vrána značnou část své kariéry v marketingu, ale od roku 2011 se do hloubky věnuje obchodu a obchodním strategiím. Obchodu se aktivně věnoval ve společnosti, jako je Burda International nebo Philip Morris ČR. Než nastoupil do českého Zootu v období jeho restrukturalizace, tak působil jako obchodní ředitel v Mall.tv. Zároveň je spoluzakladatelem digitální agentury Netvision Agency a zakladatelem strategické agentury Business Elements.

V poslední epizodě mého podcastu jsem vám vyprávěl příběh Michala Rückela, na kterém si krásně můžeme všimnout, jak lze objevit a začít brousit diamant, pokud se dokážeme zbavit emočního tlaku a objevíme smysl našeho života. Jestliže výsledky, kterých dosahujeme v našem životě, naplňují naši potřebu přínosu pro druhé a také potřebu, kdy cítíme, že jsme součástí něčeho, co přesahuje naší osobnost, tak se začne naše osobnost rozvíjet. Získáme tím duševní bohatství a náš život nám začne dávat smysl. Michal objevil tento smysl v pomáhání druhým lidem harmonizovat jejich život. A proto založil nadaci, jejímž jediným cílem je pomáhat dětem i dospělým v objevení jejich silných stránek...

V posledním podcastu jsem použil příměr s diamantem a ukázal na něm, jak důležité je nejprve zbavit sám sebe tlaku, abychom mohli takový diamant v sobě objevit a vybroušením z něj získat maximální hodnotu. Tím pomyslným diamantem jsem měl na mysli naši osobnost, protože pokud ta roste a rozvíjí se, získává i na hodnotě. Když jsem mluvil o tlaku, který je na naši osobnost vyvíjen, vzpomněl jsem i na příběh Michala Rückela. Dlouhodobí a pravidelní posluchači podcastu Myšlením na vrchol neslyší o Michalovi poprvé, mohli jste jej slyšet i v rozhovoru v minulém roce. Pokud byste si rádi tento rozhovor připomněli, tak to byla 115. epizoda. 

Objevit světlo na konci tunelu, když se cítíme na úplném dně, je stejně tak náročné jako vidět prostor pro další růst, když se cítíme na úplném vrcholu. Toto jsou dva protipóly, které mají spolu jedno společné. Ať se cítíme na vrcholu, nebo na dně, tak v obou případech jsme vystaveni tlaku našich emocí. Já vím - ono se říká, že diamanty rostou pod tlakem, současně ale je potřeba také říct, že pod tlakem se i spousta věcí deformuje a ničí.

Ať už si to chceme přiznat, nebo ne, tak každý z nás je tak trochu obchodníkem. I ten, kdo se zrovna neživí obchodem jako takovým, tak každý den prodává své názory, své zkušenosti, dovednosti i své vize. Já jsem v posledních podcastech mluvil hodně o vizích, o hodnotách a také o potřebách, které dělají náš život skutečně naplněným. V minulém díle Myšlením na vrchol jsem mluvil konkrétně o hranici mezi vizionářem a bláznem. Kdy jsme našemu okolí, ale vlastně i sami sobě zcela oprávněně za blázna, a kdy se z nás stává vizionář? Tvůrce našeho života? Doufám, že jste získali na tuto otázku odpověď v minulé epizodě.

Když si vzpomenu na rozhovor s Martinem Hausenblasem, tak se mi vybaví dvě základní myšlenky. Vize a hodnotový leadership. Martin v rozhovoru mimo jiné říkal, že mezi blázny a vizionáři vede jen velmi tenká hranice. I já jsem poznal v životě spoustu lidí, kteří byli více blázni než vizionáři. A víte proč? Protože tito lidé byli schopni o svých vizích jen mluvit, ale nebyli schopni udělat sebemenší krok k jejich naplnění. To je podle mého ta tenká hranice, o které mluvil Martin v našem rozhovoru. 

Lukáš Eder s Davidem Kolářem se nepodléhají vábivým výmluvám, nelení a jako každé pondělní ráno tu pro vás jsou s dalším BYZNYS RÁNEM. Živé vysílání můžete sledovat na sociálních sítích improovio.cz. Tentokrát se vás k úspěšnému vykročení do nového týdne a zvednutí vaší produktivity pokusí zbavit záškodnických výmluv, o kterých je ostatně dnešní ranní téma.

Veřejností je vnímán jako úspěšný podnikatel a vizionář. Mluví nejen o udržitelnosti nebo autonomním řízení vozidel. Pod touto vizí založil například platformu Liftago a jeho společnost Malfini se stala lídrem Evropy v oblasti výroby reklamního textilu. Přesto Martin Hausenblas dnes říká, že jeho firmy začaly fungovat až ve chvíli, kdy je přestal řídit. Co to znamená, když podnikatel přestane řídit vlastní firmu? Nebo jaký je rozdíl mezi bláznem a vizionářem?

Nedávno jsem si s Davidem Kolářem v našem pravidelném živém vysílání Byznys ráno, které děláme každé pondělí od devíti hodin na facebookovém profilu a youtube kanálu, povídali o tom, jak být skvělým lídrem. Já jsem během živého vysílání mluvil, mimo jiné, také o knize Simona Sinka s názvem Lídři jedí poslední. Dnes bych se s vámi rád podělil o jeden příběh z této knihy. Vzpomněl jsem si na něj vlastně díky tomu, že jsem v posledním podcastu mluvil o čtyřech energiích, které nám pomáhají dosahovat růstu a produktivity. A právě ve zmiňovaném příběhu si můžeme všimnout, jak fatální následky může způsobit, pokud o všechny své energie nepečujeme.

Až příliš často se díváme na správu našeho času a jeho správné řízení jako na bezpodmínečnou dovednost pro vysokou výkonnost. Ve výsledku ale neustálá kontrola dodržování našeho časového plánu vede k přesnému opaku. Vidíme, že nám dochází čas, že už za půl hodiny musíme vyrazit na další schůzku, a tím na sebe vyvíjíme ještě větší tlak, abychom zvládli práci udělat přesně tak, jak bylo naplánováno. Výsledkem je potom skutečnost, že nic nestíháme. Nic nemáme hotové a vysněná produktivita, kvůli které jsme strávili tolik času pečlivým plánováním našich aktivit, se vypařila jako pára nad hrncem.

V minulém podcastu jsem mluvil o produktivitě. Říkal jsem si, jak je možné, že někteří lidé dokážou za jeden den zvládnout víc práce než jiní lidé za jeden týden? Objevili snad nějaký tajný nástroj, díky kterému dělají svou práci rychleji? Dávají si snad do pití nějaký doping, se kterým mohou pracovat efektivněji? Objevili návod jak zvládnout multitasking? Nebo je to snad v brilantní práci jejich asistentek, které jim tak pečlivě naplánují každý den?